Mgr. ALEXANDRA HROUZKOVÁ

psycholog, somatický kouč a publicistka

Poradna Psychologie.cz

Na webu Psychologie.cz můžete najít jak mé rozhovory s odborníky na duši, tak i mé odpovědi čtenářům v poradně. Třeba i Vás trápí podobný problém. Některé dotazy a mé odpovědi si můžete přečíst tady:

Po rozchodu se pořád trápím

Před čtyřmi lety jsem se po 12letém manželství rozvedla. Bývalý manžel mne opustil kvůli jiné ženě ze své práce. Nakonec se znovu oženil, nikoli s touto ženou, ale s další ze své práce (ten původní vztah, kvůli kterému jsme se rozešli, nevyšel). Já jsem se mezitím zamilovala, vdala, jsem v manželství šťastná. Občas se mi ale vrací vzpomínky na dobu závěru mého předešlého manželství – bylo to hodně dramatické – strávila jsem mj. tři měsíce v psychiatrické léčebně. Nemůžu se vyrovnat s tím, jak se ke mně bývalý manžel choval – dnes bych řekla jako bezohledný darebák. Jsem prostě naštvaná a naštvanost nemizí. Ráda bych se jí zbavila a celou tuto kapitolu svého života uzavřela. Dříve jsem přemýšlela o pomstě, to už je za mnou. Ale pořád to není pryč. Co s tím?

JolanaM, 53 let

Má odpověď čtenářce je na webu Psychologie.cz, klikněte ZDE

 

Nemoc v rodině

 Manžel je vážně nemocný, pravděpodobně bez vyhlídek na uzdravení, ale tento stav je chronický a bude trvat dlouho. Jak žít dlouhodobě s nemocí, která nás zásadně omezuje? Jeho, ale i rodinu (máme ještě nezaopatřené děti, nejmladší 16 let). Důsledky manželovy nemoci zásadně změnily jeho život – nemůže dělat spoustu věcí, ale také chybí vůle bojovat a hlavně přijmout vše tak, jak je, a najít si, z čeho se radovat (jinak se z toho všichni „zblázníme“). Zajímaly by mě nějaké informace o psychice nemocných a i jejich blízkých. Jak se má chovat partner nemocného, jak nejbližší rodina… určitě nečekám nějaké zaručené návody, spíš náměty k přemýšlení a možná nějaké rady, kterých se chytit, aby člověk vybalancoval mezi propadnutím se do beznaděje nebo naopak do bezcitnosti. Jak takový život prožívat jako hodnotný?

Jana, 51 let

Má odpověď čtenářce je na webu Psychologie.cz, klikněte ZDE

 

Dá se věřit kineziologii?

V předvánoční tombole jakési akce jsem získala poukaz na kineziologické vyšetření a zvažuji, zda jej vůbec využít. O kineziologii jsem se dočetla, že je to metoda řešící všechny druhy problémů od zdravotních či psychických po finanční a kariérní. Co mě na tom zaráží nejvíc je sama metoda kineziologického vyšetření, která je popisována jako „jednoduchý svalový test“, kdy terapeut pozná dle změny svalového napětí, jak odpovídá moje podvědomí, jaksi se s mým podvědomím spojí.

Mám určitou zkušenost s psychoterapiemi, které mi velmi pomohly. Trvalo to nějakou dobu a dalo to dost práce. Takže mi není příliš jasné, jak se kurzem vyškolený terapeut napojí na mé podvědomí. Ani já sama se na něj neumím napojit. Už jsem pochopila, že za určitých okolností mi mé skryté obsahy cosi „můžou jenom naznačovat“ a já si to musím rozklíčovat, ale neumím si dost dobře představit, že se na ně někdo jiný „napojí“ (a nejsem si jistá, jestli bych to vůbec chtěla).

Z toho plyne můj značně skeptický přístup k této metodě, protože pakliže by vše bylo tak snadné, mohli bychom se všichni fofrem odblokovat a psychologové by byli bez práce. Z řady reakcí je přitom patrné, že lidé, kteří absolvovali kineziologické odblokování, se cítí vyléčeni a zbaveni svých problémů. Velmi ráda bych proto znala názor na tuto metodu.

Martina K., 45 let

Má odpověď čtenářce je na webu Psychologie.cz, klikněte ZDE