Mgr. ALEXANDRA HROUZKOVÁ

psycholog, somatický kouč a publicistka

Články

Zde si můžete přečíst mé články, které již dříve vyšly v některém z tištěných časopisů, a které mohou být nápomocné:


Metafora a její síla v psychoterapii

vyšlo v časopise Jóga Dnes, leden 2017

„Přistupuji k mým pacientům způsobem, který jim umožní reagovat tak, jak si oni přejí.“, vysvětloval na svých seminářích proslulý psychiatr, hypnoterapeut a vypravěč příběhů Milton H. Erickson.

Milton H. Erickson výrazně ovlivnil vývoj světové psychoterapie 20. století, o jeho inovativní terapeutický přístup a myšlení se dnes opírá řada psychoterapeutických škol. Mnohé výcviky probíhají v rámci nadace M.H. Ericksona, která mimo jiné pořádá od 80. let 20. století „ericksonovské“ kongresy s účastí až 7000 terapeutů. Milton H. Erickson posledních třicet let života pracoval v soukromé praxi ve svém domě v americkém Phoenixu, kam za ním dojížděli pacienti, studenti i kolegové, aby následně šířili jeho věhlas.

Erickson tvrdil, že chce-li skutečně klientovi pomoci, nesmí se držet žádné obecné teorie, nýbrž je potřeba nalézt přístup vycházející z jedinečné osobnosti klienta. V jeho mistrovské práci hrála významnou roli kombinace hypnózy, nepřímých sugescí, pozitivní orientace a vyprávění příběhů.

Příběhy a metafory, které jsou v příbězích zakomponované a více či méně ukryté, komunikují s naším nevědomím, s naší iracionální intuitivní myslí. Příběhy útočí na naši pravou hemisféru, která má tendenci být méně používaná, než hemisféra levá, která komunikuje přesným, racionálním a logickým způsobem. Jistě, každý z nás komunikuje někdy přesným a logickým způsobem, a jindy se vyjadřujeme jazykem metafor. Ale jsou to právě příběhy, které umožňují přenos z naší digitální (přesné, logické) komunikace do komunikace analogové (celostní, metaforické). A je to právě spojitost mezi digitální a analogovou komunikací, která nám umožňuje problémy řešit snadněji, přímo, v souladu s našimi nejhlubšími touhami.

Proč to tak funguje? Zpráva nesena metaforou nemá jednoznačný obsah. Metafora nese násobný odkaz do námi žité reality a jsme to právě my, respektive je to naše nevědomí (zdroj kreativity, životní moudrosti a intuice), kdo si metaforu načítá pro sebe tím nejužitečnějším způsobem. A když se nacházíme v situaci a v rozpoložení, kdy jsme nastaveni zprávu obsaženou v metafoře přijmout, vznikají v našem mozku nová zkušenostní spojení a nově spletené zkušenostní sítě, díky kterým se můžeme vymanit z dosud „nevyřešitelného“ problému a díky kterým můžeme začít zažívat svůj život a své životní situace příjemnějším a jednodušším způsobem. Snad je srozumitelné, že pozitivní změně je člověk často nejlépe nastaven v bezpečném prostředí psychoterapie. Terapeutický a hypnoterapeutický proces pak může stát na zjednodušování systému metafor člověka (přičemž některé mohou být úplně zablokovány a jiné nově vyvinuty), které jsou následně užívány vhodnějším způsobem, čímž mohou činit člověka spokojenějšího.

Ovšem příběhy nevyprávějí pouze zkušení psychoterapeuté. Zatímco se prochází uprostřed Říma podél řeky Tibery, vypráví svůj příběh i stárnoucí spisovatel a novinář Jep Gambardella, rozčarovaný hlavní hrdina filmu Velká nádhera režiséra Paola Sorrentina: „Když jsem přišel do Říma ve věku 26 let, cítil jsem se docela mrštný, skoro bez uvědomění si toho, což bylo definováno jako vír života ve vysoké společnosti. Ale já jsem nechtěl žít jen životem vysoké společnosti. Chtěl jsem být králem vysoké společnosti. A uspěl jsem. Nechtěl jsem chodit jen na večírky. Chtěl jsem mít tu moc, aby se z nich stalo fiasko.“ Dalšího rána, když se cítí divně, povídá všímavý Jep své hospodyni: „Teď nevím, co dělat. Ráno je pro mě vždy tak neznámé. Neznámé.“ Hospodyně odpovídá: „Pán mi může pomoci při čištění domu.“ Jep na to: „Pán nemůže, cítí se divně.“„Pán je darebák“, uzavírá hospodyně. A Jep se usmívá.

Svůj příběh pro nás vypráví Popelka, své příběhy vyprávějí Vivian s Edwardem ve filmu Pretty Woman, či boxer Rocky Balboa ve filmové sérii Rocky. Svůj mocný příběh vyprávěl Steve Jobs, svůj dojemný příběh vyprávěla princezna Diana, svůj hvězdný příběh vyprávěl Bruce Lee.

A svůj příběh o sobě vypráví každý z nás. Každý z nás se nacházíme v určité fázi svého příběhu. Každý z nás posouváme každým okamžikem svůj příběh dále v ději. Myslíte si, že víte, jak může pokračovat ten váš?

 

Jak se (ne)zbavit strachu a úzkostí

vyšlo v časopise Jóga Dnes

Nejeden člověk si zachoval zdraví a veselou mysl jen díky radám, kterých neuposlechl,“ napsal holandský filozof a racionalista Baruch Spinoza. A stejně tak to je i v případě strachu. Ten může začít mizet až ve chvíli, kdy přestaneme poslouchat rady, jak se ho zbavit.

Žijeme v době, která přeje péči o sebe, a tak většina z nás na sobě nějak pracujeme. Žijeme jakž takž zdravě, cvičíme, snažíme se dbát na dostatek kvalitního spánku, usilujeme s menšími či většími výsledky o dobré sladění pracovního a soukromého života. Víme, že pro duševní pohodu a rovnováhu je potřeba rozvíjet i duchovní stránku života. Meditace a četba motivační literatury (ať už psychologické, esoterické či náboženské) nás mnohdy povznese i pohladí na duši. Už jsme zjistili a dobře jsme si ověřili, že díky tomu, co všechno pro sebe děláme, se máme o mnoho lépe než před lety, kdy jsme na sebe a své potřeby vůbec nemysleli. Jsme v podstatě spokojení. Ale možná, přes všechnu dobrou práci, kterou jste na sobě udělali, od sebe chcete ještě kousek více. Možná proto, že vás čas od času přepadá nepříjemný pocit napětí, nervozity, únavy, možná proto, že vás čas od času trápí bolest či chronické onemocnění. Možné symptomy strachu.

 1) Mám strach, fajn.

Naše strachy pramení z hlubokého nevědomí a ta část z nich, která prosakuje do vědomí, tvoří jen špičku ledovce. Protože však mít strach vnímáme jako ohrožující, máme tendenci i tu špičku ledovce zaměňovat za něco jiného. Právě ze strachu mnohdy míváme zlost na šéfa či na partnera, právě ze strachu často podléháme napětí, stresu, únavě, právě ze strachu prožíváme emoce jako je smutek, nedůvěra, zrada, závist či zlost. Pokud se chcete ve svých emocích pramenících ze strachu vyznat, je třeba si strach přiznat. To je ovšem ten nejtěžší první krok. Jsme naučení, že mít strach je něco špatného. Ale opak je pravdou. Strach nás chrání a je prožitkem, který má být uchopen a využit k našemu prospěchu. Strach prožívá úplně každý. Lidé se však liší v tom, nakolik se ve svém strachu vyznají a nakolik se jim nechají ovládat. Platí rovnice, že čím více lidé své strachy popírají, tím více jsou jimi vláčeni. A naopak. Čím více o svém strachu víme, tím více máme život ve svých rukou, jsme klidnější, vyrovnanější, úspěšnější.

2) Bojím se protože.

Už si myslíte, že víte, čeho se bojíte? Přišel tedy čas svůj strach opravdu poznat. Uvedu příklad. Člověk se bojí, že ho opustí partner. Pokud se na svůj strach nepodívá a potlačí ho, nevědomě ho ovládne nedůvěra, bude odtažitější, byť v nepatrných a téměř neznatelných náznacích, a přestože bude mít pocit, že dělá pro partnera první i poslední, ve skutečnosti udělá (i vlivem potlačeného vzteku k sobě samému) všechno proto, aby ho partner opustil. Tak funguje pořekadlo, že „strach je půlka prohry“. Kdyby si však člověk své obavy včas přiznal, nahlédnul na svá citlivá místa, připustil si jejich původ a souvislosti, stalo by se, že by své obavy přestal promítat na svého partnera. Byl by klidnější, autentičtější, k partnerovi upřímně vstřícnější, otevřenější, a navázal by s ním důvěrnější pouto. Vztah by dostal šanci. Asi nemusím dodávat, že nejefektivnější cestou, jak své hlubiny poznat, je cesta psychoterapie.

3) Řešení je.

Už o svém strachu hodně víte? Je čas začít něco dělat. Protože jestli jste se rozhodli, že se se strachem poperete nekonečným hloubáním někde v ústraní, věřte, že toto hloubání asi nebude plodné. A to i přesto, že se budete ohledně strachu intelektuálně vzdělávat. Vzdělávání je bezpochyby fajn, bez doprovodné životní zkušenosti už ale člověku neuleví. Proto vsaďte na činorodost. Aktivitu. Konání. Proč to funguje? Protože ať už uděláte cokoli, a je opravdu jedno co (tedy kromě cílené sebedestrukce), zažijete buď úspěch, nebo neúspěch, poznáte, jak se u dané činnosti cítíte, jak jste v ní dobří, jak na tuto činnost reaguje Vaše okolí. Vykonáním aktivity si udáte směr. Buď zjistíte, že to je Vaše cesta, nebo naopak zjistíte, že to není nic pro Vás a tím pádem budete lépe vědět, co pro Vás je. V každém případě můžete v konání pokračovat. Každé další konání Vám dá směr, každým dalším činem se přiblížíte vlastní seberealizaci. Jen v činnosti se naučíte chybovat, jen v činnosti se naučíte, že ne všechno lze kontrolovat, jen v činnosti zjistíte, že můžete reagovat na cokoli, co přijde. Je to právě činnost, co Vám dříve či později sestaví Váš skutečný žebříček hodnot, dodá jistotu a úplně nový náhled na Váš strach.

Co říci závěrem? To co na začátku. Nesnažte se strach vytěsnit a rychle se ho zbavit. Udělejte si z něj dobrého rádce, věrného psa i přítele.